Z hodnocení vzdělávacího programu sociálními partnery naší školy

Požadavek praxe je jednoznačný – praktické dovednosti. To znamená, prakticky zvládat i to, co neznám teoreticky, opačný stav není dobrý. V poslední době se stále více setkávám s absolventy středních i vysokých škol, mezi nimiž je naprosto propastný rozdíl v praktické oblasti. Doba kádrových útvarů je dávno pryč a kvalitní personalistika funguje asi v málokterérn podniku, proto se jednoznačně mnohem lépe v praxi uplatňují praktici, kteří dokáží zhodnotit své vědomosti prakticky. Certifikát o kurzu nebo vysvědčení je pouze malou vstupenkou na pole praxe a tou praxí je podnik nebo firma a výsledkem je mzda nebo zisk. Proto bych se přimluvil za více praktických cvičení, samostatných prací kontrolovaných lektory. Jedině přímý kontakt s problémem vede k jeho dokonalému pochopení (samozřejmě, že bez teorie to nejde…).
Je velice častou praxí (v naší firmě), že při přijímacím pohovoru požádáme adepta o zaměstnání, aby přinesl ukázat (bud‘ fyzicky nebo alespoň dokumentačně) nějakou praktickou realizaci v oboru. Je velice pozitivní, když toto adept dokáže splnit a o díle popovídat jako jeho autor (vůbec nevadí, když to byla pouze cvičná úloha). Okamžitě je vidět, jaký vztah dotyčný chová k danému oboru a to je pro výsledek pohovoru důležité.

Z kompetencí našeho absolventa. Používat technickou dokumentaci, tzn. absolvent je schopen:

• porozumět různým způsobům technického zobrazování
• poznat různé druhy technické a elektrotechnické dokumentace, rozumět této dokumentaci, tj. rozumět údajům na elektrotechnických, strojních a stavebních výkresech
• schematicky zobrazovat prvky a obvody elektrických a elektronických přístrojů a zařízení
• porozumět funkčním, přehledovým, výrobním a montážním elektrotechnickým schématům a využívat znázorněné vztahy při přípravě
• aplikovat normy na konkrétní typy výrobků